Zastavení č.3: Žena, která prozářila svět

Marie Curie-Skłodowská bývá připomínána především jako vědkyně a dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny. Zároveň však byla ženou, která navzdory předsudkům své doby dokázala otevřít cestu dalším generacím žen ve vědě.

Dcera

Narodila se jako páté dítě rodiny Skłodowských roku 1867 ve Varšavě. V deseti letech jí zemřela sestra, v necelých 12 letech maminka. Od dětství vyrůstala v prostředí, kde bylo vzdělání považováno za největší hodnotu.

Studentka

Protože ženy nemohly v tehdejším Ruskem ovládaném Polsku studovat univerzitu a rodina neměla peníze na studium v zahraničí, uzavřela Marie se starší sestrou Broňou tajnou dohodu. Marie na pět let nastoupila jako guvernantka a domácí učitelka na venkově, aby ze svého platu financovala sestřino studium medicíny v Paříži. Jakmile Broňa dostudovala a začala vydělávat, role se obrátily a Marie mohla nastoupit na Sorbonnu. Žila velmi skromně, často v nevytopeném podkroví o chlebu a čaji a po večerech si přivydělávala doučováním.

Vědkyně

Marie byla ztělesněním tvrdé práce a prolamování konvencí. Spolu s Pierrem odmítli patentovat proces izolace radia. Věřili, že věda patří všemu lidstvu a obohacovat se na ní by bylo proti vědecké etice. Marie zároveň prolamovala zdi tehdejšího striktně mužského akademického světa: byla první doktorkou fyziky ve Francii, první nositelkou Nobelovy ceny, první profesorkou na Sorbonně a nakonec také první ženou pohřbenou v Panthéonu za vlastní zásluhy. Poté, co ji francouzská Akademie věd odmítla jako ženu zvolit v roce 1911 za svoji členku, zřekla se nominací v dalších letech. Spolupracovala s mnoha velikány tehdejší vědy včetně českých. Její kontakt s Československem pokračoval osobně mezi vědci, s ministerstvem i s prezidentem T.G. Masarykem až do konce jejího života.

Manželka

S Pierrem Curie vytvořili v té době neobvyklé a jedinečné vědecké partnerství založené na vzájemné důvěře a společné práci. Jejich vztah byl pozoruhodný rovností, která se vymykala dobovým konvencím. Stejně jako například jejich svatební cesta, kterou novomanželé absolvovali na bicyklech. Téměř veškerý volný čas byli v laboratoři a věnovali se vědeckým výzkumům.

Když Pierre v roce 1906 po kolizi s drožkou zemřel, rozhodla se pokračovat ve společných experimentech, ve výuce jeho žáků a převzít vedení jeho katedry jako první profesorka na pařížské Sorbonně.

Matka

Po tragické smrti manžela vychovávala sama své dvě dcery Irène a Ève. Systematicky je vedla k samostatnosti, odpovědnosti, vzdělání, ale i fyzickému zdraví. Bezpochyby i díky této výchově získala dcera Irène společně s manželem Frédéricem Joliotem v roce 1935 Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity. S bilancí pěti Nobelových cen se tak zapsali do historie jako nejúspěšnější vědecká rodina všech dob.

Partnerka

Čtyři roky po smrti Pierra prožila Marie vztah s fyzikem Paulem Langevinem. Paul byl geniálním Pierrovým žákem. Když Langevinova manželka, s kterou již nežil, objevila milostné dopisy a předala je tisku, pro Marii propuklo peklo. Švédská akademie věd ji kvůli tomu i doporučila, aby si v roce 1911 nejezdila pro druhou Nobelovu cenu. Odpověděla větou: " Nemohu přijmout zásadu, že by posuzování vědecké práce mělo být ovlivňováno pomluvami a urážkami týkajícími se soukromého života. " Cenu ve Stockholmu hrdě převzala v doprovodu sestry Broni a dcery Irène.

Válečná radioložka

Po začátku první světové války okamžitě nabídla Francii zlaté medaile za Nobelovy ceny na její obranu a po celou dobu války pomáhala všude, kde jen mohla. Udělala si řidičský průkaz na nákladní auta, naučila se základy automechaniky a s dcerou Irène s těmito vozy jezdily přímo do první linie rentgenovat zraněné vojáky, aby chirurgové věděli, kde hledat šrapnely. Díky nim mohly být zachráněny životy tisíců zraněných vojáků, ovšem ozařování definitivně podlomilo zdraví Marie Curie-Skłodowské.

Všechny role Marie Curie-Skłodowské spojuje autenticita. Byla ženou, která žila a pracovala naplno.